Jedním z nejznámějších instruktorů pro střední a východní Evropu je Matthias Steurich. Žije v Německu apůsobí jako učitel Kum Nye v celé východní a střední Evropě. Tuto výuku přijal již před více než 25 lety u tibetského lamy Tarthang Tulku, který ji uvedl na Západ.
Tarthang Tulku je syn tibetského lamy a lékaře. Jeho jméno je vlastně označením povolání a znamená „reinkarnovaný lama z kláštera Tarthang“. Jako řada dalších Tibeťanů i on po čínské okupaci emigroval z Tibetu do Indie, kde působil jako profesor buddhistické filozofie a psychologie na Vysoké škole sanskrtu v Benares.
Na konci 60. let se přestěhoval do Ameriky, kde v Berkeley v Kalifornii založil Buddhistický institut Nyingma a začal vyučovat Kum Nye.
Matthias Steurich strávil v tomto institutu 8 let, nejprve jako žák a potom jako učitel. S příkazem vyučovat se vrátil zpátky do Německa. Již od roku 1996 pořádá Matthias Steurich třikrát do roka intenzivní kurzy v Kulturním středisku v Bechyni. Požádali jsme jej o rozhovor. Jaké je vaše původní povolání?

Jsem psycholog a tento obor jsem studoval na několika univerzitách ve Spojených státech v letech 1977 až 1983. Studia jsem ukončil se zaměřením na klinickou psychologii. Navštěvoval jsem také Buddhistický institut Nyingma v Berkeley v Kalifornii, jenž založil tibetský lama Tarthang Tulku Rinpoche, který ukončil svůj tradiční výcvik titulem Tulku a je reinkarnovaný lama, jenž odešel z Tibetu do Indie na začátku čínské okupace.
V tomto institutu jsem podstoupil intenzivní trénink cvičení Kum Nye, věnoval jsem se také meditaci, buddhistické filozofii a psychologii. Později jsem se stal učitelem, Tarthang Tulku mě jmenoval instruktorem cvičení Kum Nye a vyzval mě, abych vedl četné semináře. Celých pětadvacet let jsem se držel jeho rad.Co pro vás znamenaly dosti rozdílné vzdělání a terapeutický výcvik?

Získal jsem dvě praxe: jednu akademickou v západní psychologii, přesněji řečeno, mám vzdělání v moderních humanistických a transpersonálních školách terapie, a ta druhá se týkala tradiční buddhistické cesty meditace, její fascinace lidskou myslí a možnostmi jejího rozvoje. To vše mě obohatilo a přivedlo k moudrosti buddhistického učení. Rozvinul jsem porozumění týkající se specifických problémů, které k nám přicházejí, když jako Zápaďané nastoupíme tuto praktickou cestu. A co víc, mohl jsem jiným způsobem nahlédnout na podstatu západních psychologických metod.
Využitím toho všeho se stávalo, že při seminářích dokonce u některých účastníků zmizely typické vzorce neurózy. Oba způsoby vzdělání a výcviku jsem sjednotil a začal prakticky užívat.Přizpůsobil Tarthang Tulku léčivý systém Kum Nye západnímu člověku, nebo jste se seznámil s původním cvičením pevně svázaným s tibetskou tradicí?

Tento systém vyvinul, když se dostal do kontaktu se západními žáky, a když zjistil, že jsou často ve špatném psychickém i fyzickém stavu. Hledal metody, aby je stabilizoval, aby se mohli snáze a hlouběji dostat do stavu uvolnění, klidu a meditace. Začal experimentovat a vrátil se ke svým zkušenostem s Kum Nye. Kreativně je zpracoval a snížil akcent náboženských souvislostí. Takže se Kum Nye dá cvičit jako zkušenost, která je otevřená každému a není vázaná na prostředí kláštera.
Kromě toho vzal v úvahu subjektivní individuální vnímání a intelektuální chápání nových žáků. To je patrné i v jeho knize a ve způsobu, jak učitelé žákům cvičení znázorňují. Proto také často po cvičení vytvářím prostor na otázky a na výměnu zkušeností.Jak vypadá výuka v Nyingma institutu?

Než jsem se mohl stát učitelem, absolvoval jsem devítiměsíční kurz, v němž jsem každý den cvičil nejméně tři hodiny. Každý třetí měsíc jsme měli týdenní intenzivní seminář, kde jsme denně cvičili osm až deset hodin. Pak jsem musel ještě coby učitel podstoupit devět měsíců praxe.

Byl pro vás výcvik i léčivým procesem?

Na začátku studia jsem byl v pořádku. Časem jsem cítil „těžké srdce“, velký smutek a osamělost. Myslel jsem si, že jsem možná udělal nějakou chybu. Meditoval jsem už dlouho i předtím v Německu a domníval se, že by mi mělo být dobře – ale nebylo. Konečně jsem si uvědomil, a to i na základě rozhovorů se svými učiteli, že to jsou pocity, které potřebují prostor, a že je důležité povolit si je a uvědomit tak, jako by matka něžně hladila nemocné dítě. Vyrůstal jsem jako dítě uprchlíků v prostředí, které rodiče vnímali jako zcela neznámé a ohrožující. Matka měla tak silné psychické problémy, že krátce pobývala i na psychiatrické klinice. Neměl jsem tedy moc bezpečné a radostné dětství. To vše při meditaci vyšlo na povrch. Bylo důležité, že jsem si tuto bolest připustil, procítil anesnažil jsem se jí vyhnout. Vnitřní zranění tak mělo šanci postupně se zahojit. K vyléčení jsem nemusel hledat nějaká vysvětlení nebo podstupovat analýzu, protože už jemná láskyplná pozornost je léčivá. Tento proces trvá dlouho, ale zdá se mi, že se již mnoho ran zacelilo.

Co je vaším současným zaměstnáním a proč jste si ho zvolil?

Jako učitel nadále vedu semináře Kum Nye ve střední a východní Evropě. V jistém smyslu to znamená kočovný způsob života, protože každý víkend vyučuji v jiném městě. Trávím hodně času ve vlaku. Například z mého bydliště do Bechyně cesta trvá dvanáct hodin. Je to mnohdy unavující, ale tato práce mě naplňuje. Posledních deset let považuji za nejkrásnější období svého dosavadního života.
Tuto profesi jsem si zvolil proto, že jsem poznal účinnost cvičení díky vlastní zkušenosti. Proto bych je rád zprostředkoval i ostatním, to se stalo mojí motivací. Vybavuji si, jakou jsem kdysi cítil frustraci z různých potíží a jak mě neustále provázela. Když mi bylo tak dvacet let, byl jsem značně depresivní. Nenacházel jsem nic, co by mi přineslo smysl života, a často jsem uvažoval o sebevraždě. Ta podivná bolest a zoufalství mě nutily hledat, co má skutečnou hodnotu. Přitahovaly mě buddhistické techniky, proto jsem se zúčastnil setkání buddhistické meditační skupiny v Německu, začal jsem s meditační praxí a přečetl jsem mnoho tradičních textů. To kompletně změnilo můj život. Chtěl jsem své studium meditace a buddhismu prohloubit a doslechl jsem se, že existuje Nyingma institut a Tarthang Tulku. V roce 1977 jsem se tedy z Německa vydal do Ameriky. Z letiště v San Francisku jsem zamířil přímo do Nyingma institutu. A to byl začátek mé celkové proměny.Pomáhá vám Kum Nye i při vaší práci?

Ano, cítím, že mi cvičení ohromně pomáhá zůstat při zemi a změnit těžké časy. Na seminářích se totiž mohou vynořit náročné situace pramenící z vnitřních zranění účastníků a dojde k erupci jejich nahromaděných emocí. Tehdy je důležité, abych jako instruktor neztratil vnitřní rovnováhu. Každé ze cvičení Kum Nye je trénink, jak si udržet vnitřní rovnováhu, když se ocitnu v obtížném momentu. Na této cestě mi pomáhá schopnost udržet si tichou bdělost, kterou jsem získal praktikováním cvičení. Výsledky se dostavují zejména při organizování práce a při cestování z místa na místo.

Co myslíte tím, že vám cvičení pomáhá i při cestování?

Fyzickou stránku, která je k tomu nezbytná. Nebyl jsem nemocný už dobrých dvacet let. Můj imunitní systém skvěle funguje. Cvičení mi pomáhá také mentálně a emocionálně a ve srovnání s depresivními stavy minulosti je moje psychika nesrovnatelně lepší. Nyní, když je mi padesát let, jsem ohledně své budoucnosti mnohem klidnější, optimističtější a cítím se plný energie.

Co je na Kum Nye léčivé?

Některá cvičení probouzí meridiány a střediska energie, rovněž uvolňují určité blokády. Cvičení stimuluje energetické hospodaření organismu, zahřívá nás, přináší více životní síly. Kum Nye také oslovuje duši. Na této úrovni se naučíme nic neblokovat, více připustit, všechno opravdu prožít. Kum Nye je v podstatě tibetská medicína, která otevírá vědomí a duši. Proto je tak důležité vytvořit pozornost a vyvinout „vnímavost“. Pěstujeme si postoj, že to, co se chce ve mně vytvořit, co chce ve mně žít a mohu tomu dát místo, tam smí být, i když se to zpočátku jeví třeba jako rušivý element. To znamená, že dám své existenci tolik místa, jak je to jenom možné. A to je léčivé.

Jak se podle vás liší Kum Nye od jiných pohybových systémů jako jsou tai či, jóga, nebo čchi-khung?

Existuje více podobných systémů, které také probouzejí meridiány a centra energie. Některá cvičení jsou si nápadně podobná. Není to proto, že by jedno čerpalo z druhého, ale proto, že se zabývají lidským tělem a duší, a tak se přirozeně vytvářejí podobné formy. To, co odlišuje Kum Nye od jiných systémů cvičení těla, je silný důraz na vědomí, s nímž se provádí. Mám na mysli kombinaci cvičení probouzení energie s buddhistickou meditací pozornosti. Kum Nye je meditace pozornosti v pohybu.